Nádraží Bratislava hlavná stanica
Za druhé světové války měla bratislavská hlavní stanice mimořádný strategický význam. Přes stanici směřovaly vojenské transporty německého Wehrmachtu na východní frontu i zpět. Železniční uzel zajišťoval rovněž zásobování a přesuny vojenské techniky mezi Rakouskem, Slovenskem a Maďarskem.
Stanice je bohužel spojena také s tragickou kapitolou slovenských dějin. Právě odsud odjížděly transporty slovenských Židů do koncentračních táborů. Dnes tuto skutečnost připomíná pamětní deska věnovaná deportovaným židovským dětem, umístěná na 1. nástupišti.
Na jaře 1945 byla stanice jedním z hlavních cílů bojů o Bratislavu. Německá vojska se snažila udržet železniční spojení co nejdéle, protože představovalo důležitou ústupovou trasu směrem do Rakouska. Rumunská armáda společně se Sovětskými vojsky obsadila Bratislavu 4. dubna 1945. Samotná železniční stanice byla během bojů poškozena bombardováním i pozemními střety, ale její provoz byl poměrně rychle obnoven, protože byla nezbytná pro zásobování i obnovu dopravy.
Kde je pamětní deska
Autorem pamětní desky je slovenský sochař Ľudovít Goga. Je umístěna na staniční budovu u 1. nástupiště vpravo (když jdete na 6. nástupiště) jako připomínka železničářů, kteří během války zahynuli v odboji nebo v souvislosti s válečnými událostmi. Zajímavostí je, že na stejném 1. nástupišti se nachází také novější pamětní deska odhalená v roce 2017, připomínající deportované židovské děti, které byly z Bratislavy odváženy do nacistických vyhlazovacích táborů.
Bratislava hlavná stanice > k pamětní desce jděte rovno na 1. nástupiště
Pamětní deska je na stěně, když jdete z haly vpravo po nástupišti
Pamětní deska na padlé železničáře
Dvojice pamětních desek: na železničáře a židovské děti
Tratě ve stanici
- 100 Bratislava hl. st. – Devínska Nová Ves – Marchegg (Rakousko)
- 110 Bratislava hl. st. – Kúty – Břeclav (Česko)
- 120 Bratislava hl. st. – Trnava – Žilina
- 130 Bratislava hl. st. – Nové Zámky – Štúrovo – Szob (Maďarsko)
- 132 Bratislava hl. st. – Petržalka – Rusovce – Rajka (Maďarsko)
Pamětní deska
Pamětní deska na Bratislavském hlavním nádraží
Fotky byly pořízeny v červnu 2026.
Je poměrně neobvyklé, že jsou u obětí druhé světové války uvedena data narození, nikoli úmrtí. Může to však své historické vysvětlení. Na této pamětní desce jsou totiž primárně uvedena data narození, zatímco data úmrtí jsou doplněna pouze u tří osob – Rudolfa Červenky, Ľudovíta Hirsche a Pavla Tochtena.
Je možné, že v době vzniku desky nebyla všechna přesná data úmrtí k dispozici, nebo se autor rozhodl uvádět především data narození jako základní identifikační údaj. Například Ľudovít Hirsch a Pavel Tochten zemřeli 5. září 1944 v souvislosti s událostmi po vypuknutí Slovenského národního povstání, proto je jejich datum úmrtí na desce doplněno. Rudolf Červenka zemřel až 27. října 1945, pravděpodobně na následky válečných událostí nebo utrpěných zranění, a proto je datum jeho úmrtí uvedeno rovněž.
Výtvarné zpracování i text „ZOMRELI STE ABY SME MY ŽILI“ odpovídají stylu poválečných pamětních desek z období po roce 1948. Z toho lze usuzovat, že deska byla odhalena pravděpodobně na přelomu 40. a 50. let, případně v průběhu 50. let 20. století.
Text a jména železničářů na pamětní desce
1939–1945
ZOMRELI STE
ABY SME MY ŽILI
- Ing. Alexander Badera (5. X. 1907)
- Ondrej Cyprich (23. XI. 1910)
- Rudolf Červenka (28. IV. 1914 27. X. 1945)
- Ing. Imrich Geyduschek (22. VII. 1898)
- Ľudovít Hlúbik (*11. II. 1011 4. IX. 1945)
- Ľudovít Hirsch (21. XII. 1885 5. IX. 1944)
- Ing. Viliam Holz (17. V. 1882)
- František Janiga (1. X. 1914)
- Arnošt Klein (30. VIII. 1907)
- Armin Krebes (24. XII. 1901)
- Gašpar Melichar (15. V. 1915)
- Vojtech Reiss (9. IX. 1899)
- Ivan Šandor (7. IV. 1903)
- Ing. Pavel Tochten (22. I. 1903 5. IX. 1944)
- Karol Valovič (20. III. 1904)
Navazující odkazy
Detailní popis, fotky a hodnocení hlavního nádraží v Bratislavě najdete v tomto příspěvku na webu Vlakem jednoduše.cz.
