Paměť nádraží

Historická budova smiřického nádraží z r. 1863 vděčí za svůj vzhled libereckému průmyslníku a podnikateli Johannu Liebiegovi (1802–70), který se stal r. 1863 majitelem smiřického panství. Tuto originální stavbu nechal postavit ve stylu loveckého zámečku, díky čemuž se stala naprostým unikátem mezi nádražními budovami.

Železniční stanice ve Veselí nad Moravou leží na trati spojující Brno, Uherské Hradiště a Slovensko - odbočuje zde trať na Nové Mesto nad Váhom. Stanice sloužila zemědělské i průmyslové dopravě a význam měla také pro přepravu lignitu, který se v regionu dříve těžil. Díky poloze blízko hranic získalo nádraží strategický význam během druhé světové války a kvůli svému významu se stala cílem odboje i spojeneckých náletů na konci války. V regionu rovněž působily odbojové skupiny napojené na železničáře, kteří se podíleli na sabotážích a předávání informací.

Nádraží v Týništi nad Orlicí patří mezi zajímavé železniční stanice v Česku, protože vzniklo jako tzv. „dvounádraží“ – tedy dvě samostatné stanice dvou konkurenčních železničních společností. První vlak přijel do Týniště 14. ledna 1874 na trati z Hradce Králové do Lichkova, budované Rakouskou severozápadní dráhou (ÖNWB). Už následující rok, 1875, však dorazila druhá trať (Choceň – Broumov) od konkurenční společnosti StEG.

Pamětní deska na seřaďovacím nádraží v Brně-Maloměřicích byla původně umístěna na starém nádraží v Brně-Židenicích. Staré židenické nádraží vzniklo v první polovině 19. století v souvislosti s budováním tratě z Brna směrem na Vyškov a dále na Přerov. Židenice byly v té době ještě samostatnou obcí (k Brnu byly připojeny až v roce 1919).

Brněnské Dolní nádraží, označované podle svého původu dle trati jako rosické nádraží, je v provozu od 2. ledna 1856. Původně šlo o koncovou stanici Brněnsko-rosické dráhy, která dopravovala do Brna uhlí z dolů. V areálu dolního nádraží jsou dvě pamětní desky. Tato druhá připomíná padlé železničáře z dubna 1945.

Brněnské Dolní nádraží, označované podle svého původu dle trati jako rosické nádraží, je v provozu od 2. ledna 1856 jako druhé nádraží v Brně. Šlo o koncovou stanici Brněnsko-rosické dráhy, která dopravovala do Brna uhlí z nedalekých dolů. Nádraží původně sloužilo i pro osobní dopravu.

První vlak přijel do tehdejšího Německého Brodu (dnešní Havlíčkův Brod) 22. prosince 1870, a to z Kolína. Od té doby vede přes Brod významná železniční spojnice, která propojila Čechy s Moravou, a současně tento okamžik znamenal zásadní rozvoj města. Tehdy se město jmenovalo Německý Brod (název se změnil až po roce 1945). Postupně se napojily další tratě, např. směrem na Hlinsko a dál na Pardubice, či na Humpolec.

Nádraží v Bělé pod Bezdězem leží na trati z Kolína do Rumburku a propojuje střední Čechy se severem republiky. Podobně jako na jiných místech i zdejší nádraží leží na okraji města, kde rozvětvené kolejiště a navazující železniční vlečky kdysi sloužily okolním továrnám a průmyslu. Dnes je nádraží v Bělé pod Bezdězem ve velmi špatném stavu.

Nádraží v České Skalici se stalo součástí jedné z největších bitev na českém území. Bitva u České Skalice (28. června 1866) patří k nejdramatičtějším střetům prusko-rakouské války roku 1866. Odehrála se 28. června, tedy den po bitvě u Náchoda. Pruské jednotky pokračovaly ve svém postupu směrem k České Skalici, zatímco rakouské jednotky císařské armády zaujaly nevýhodné postavení s rozvodněnou řekou Úpou v zádech (!). My jsme ale na nádraží v České skalici zavítali kvůli pamětní desce na oběť 2. světové války.