Paměť nádraží

Je uplakaný červencový den. Chvíli prší, pak se mraky trochu roztrhají, ale sluníčko pořádně nezasvítí. Nádraží je ušmudlané a nástupiště už pamatují řádku let. Aby té nostalgie nebylo málo, dnes tu jezdí parní vlaky se starými vozy. Pamětní deska se jmény dvaceti dvou železničářů z Valašského Meziříčí, kteří padli v letech 1939 - 1945, je vlevo od hlavního vchodu nádraží.

Pamětní deska na 23 padlých železničářů z Tábora se nachází pod střechou na verandě nádraží. Hned vedle je i pamětní deska na T.G.Masaryka s jeho citátem "Tábor je náš program". Vlakové nádraží v Táboře bylo zprovozněno roku 1871. Poměrně luxusní záležitostí byla i nádražní restaurace, která v této době ještě nebyla běžnou součástí stanic. Známá 24km železniční trať do Bechyně je v provozu od 20. června 1903.

Do Veselí nad Lužnicí se vracím po pěti letech a nová trať z Prahy je rychlá a pohodlná. V roce 2020–2021 se opravila historická nádražní budova a uvnitř je vše nové pro cestující. Stanice vznikla už v roce 1871 a postupně se rozrostla v důležitý železniční uzel. Dnes tu díky modernizaci projíždějí vlaky rychlostí až 160 km/h.

Pamětní deska připomínající padlé železničáře je umístěna na nově opravené budově, která přiléhá k točně s půlkruhovou remízou. Nachází se na straně obrácené k hlavnímu nádraží. Nedaleko, pod stromy, je vystaveno velké železniční dvoukolí. Areál depa a pamětní deska není veřejně přístupný.

Cesta po Vlárské dráze začíná ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Motorák z rovin kolem řeky Moravy pomalu stoupá do kopců Bílých Karpat. Trať se vlní mezi loukami, přibývá lesů. Za nádražím ve Slavičíně jsou zelené pastviny a na druhou stranu výhled do krajiny. Vlaky tu jezdí už od roku 1888.

První vlak přijel do Holešova 22. září 1882, kdy byla zprovozněna tzv. Kroměřížská dráha – trať z Hulína do Holešova. V listopadu téhož roku byla železnice prodloužena do Bystřice pod Hostýnem. V letech 2021–2022 proběhla komplexní přestavba stanice, která zahrnovala opravu kolejí a nástupišť.

Kunovické nádraží je obklopeno průmyslovými areály. Nevím, jak je to ve všední dny, ale o víkendech, kdy jsem tu dvakrát vystoupil a několikrát projížděl vlakem dál do kopců Bílých Karpat, tu bylo pramálo cestujících. Stav nádraží bohužel odpovídá malému počtu cestujících – je zanedbané a ušmudlané. Ačkoliv se okolní stanice proměňují, tady jako by se zastavil čas.

Rohatec je malá obec v Jihomoravském kraji, ale má hned tři železniční stanice. Ta první, jak už to často bývá, je nádraží „za městem“ – s více kolejemi a vlečkou pro zásobování okolních průmyslových podniků. Zde se nachází i níže popsaná pamětní deska. Blíže k obci leží zastávka „Rohatec zastávka“. A protože se v Rohatci na nádraží z hlavní trati odpojuje vedlejší trať do Sudoměřic, vznikla tu ještě třetí zastávka – „Rohatec kolonie“.

Dramatické okamžiky pro nádraží ve Velkém Oseku začaly už 15. března 1939, kdy byla stanice obsazena vojenskou stráží Wehrmachtu. Už za půl roku, po okupaci zbytku republiky, tuto úlohu převzali protektorátní četníci. Kanínská spojka, umožňující bezúvraťovou jízdu ve směru Praha – Hradec Králové přes jižní zhlaví stanice, byla dokončena v roce 1940. V letech 1944 a 1945 došlo k několika spojeneckým náletům, které přerušily železniční provoz.