Nejčtenější články

Pamětní deska na 23 padlých železničářů z Tábora se nachází pod střechou na verandě nádraží. Hned vedle je i pamětní deska na T.G.Masaryka s jeho citátem "Tábor je náš program". Vlakové nádraží v Táboře bylo zprovozněno roku 1871. Poměrně luxusní záležitostí byla i nádražní restaurace, která v této době ještě nebyla běžnou součástí stanic. Známá 24km železniční trať do Bechyně je v provozu od 20. června 1903.

Stanice byla vybudována v rámci rozvoje železniční sítě v 19. století. Postupem času došlo k rozšíření stanice, včetně přidání kolejišť. Po 2. světové válce a během 20. století stanice hrála významnou roli při obsluze průmyslových podniků a skladů v okolí. Dnes plní funkci stanice u depa osobních vozů.

Nádraží ve Vsetíně mělo nejen dopravní, ale i strategický význam. Za 1.republiky byla stávající trať prodloužena do Horní Lidče. Odtud pak vedlo další prodloužení do slovenského Púchova, které bylo slavnostně otevřeno 2. května 1937. Tím vzniklo významné železniční spojení Moravy a Slovenska, které je využíváno dodnes.

Železniční stanice Grešlové Mýto byla otevřena v roce 1871 jako součást Rakouské severozápadní dráhy. Postavena byla již v roce 1870 jako křižovací a vodárenská stanice. Nachází se na trati, která je jednokolejná a neelektrifikovaná.

Železniční stanice Ostrožská Nová Ves se nachází ve Zlínském kraji na trati č. 340 (Brno – Uherské Hradiště – Veselí nad Moravou). Stanice je obsluhována jihomoravskou linkou S6, která zajišťuje spojení mezi Brnem, Uherským Hradištěm a Veselím nad Moravou.

Současná nádražní budova v Kralupech nad Vltavou je výsledkem přestavby celého zdejšího železničního uzlu a pochází z roku 1986. Pamětní deska na padlé železničáře je venku z boku u východu z nádraží.

Nádraží v Mělníku bylo vybudováno jako součást Rakouské severozápadní dráhy spojující Vídeň a Berlín. Autorem standardizované podoby stanic pro celou dráhu byl architekt Carl Schlimp. 1. ledna 1874 byl s mělnickým nádražím uveden do provozu celý nový úsek trasy z Lysé do stanice Ústí nad Labem-Střekov.

Železniční stanice Holubice se nachází v Jihomoravském kraji na trati Brno–Přerov, poblíž Vyškova. Stanice byla otevřena v roce 1888. V roce 2011 byla stanice Holubice spolu s dalšími stanicemi vyřazena z jízdních řádů a osobní vlaky zde přestaly zastavovat. Od roku 2025 zde opět zastavují osobní vlaky.

Pamětní deska na jihlavském nádraží byla jednou z těch, které jsem nemohl najít. Na nádraží v Jihlavě jsem byl už několikrát, věděl jsem, jak pamětní deska vypadá, ale přesto jsem nádraží prošel dvakrát a nic. Nakonec jsem požádal o pomoc paní pokladní. Pamětní deska je umístěna u východu na nástupiště, ale na boční stěně a nahoře u stropu.

Pamětní deska na počest padlých železničářů je na nádraží v Poděbradech umístěna na boční stěně hlavního vsupu. Symbolicky naproti ní, u vstupu do budovy, se nachází žulový reliéf státního znaku ČSR od profesora Karla Štipla.

Nádraží v Bzenci bylo vybudováno v roce 1884 jako lokální trať z Kyjova do Moravského Písku Zde se napojovala na hlavní železniční trať. Zajímavostí je tehdejší pojmenování stanic. Název „Bzenec“ původně neslo nádraží na hlavní trati, které dnes známe jako Moravský Písek. Pro odlišení tak zdejší nádraží dostalo název Bzenec město.

Staniční budova nádraží Veřovice je typická režným červeným cihlovým zdivem, které bylo oblíbené u železničních staveb v období konce 19. a počátku 20. století. Pamětní deska na umučeného železničáře Františka Kubečku je umístěna na verandě pod střechou.

Železniční stanice Šatov se nachází v jihovýchodní části městyse Šatov v okrese Znojmo. 8. listopadu 1871 byla stanice otevřena pro pravidelnou přepravu. Původně malé nádraží, které spojovalo Moravu s Rakouskem, se postupem času zvětšovalo. V roce 1909 projíždělo denně stanicí již více než 40 pravidelných vlaků.

Chrudim je lokální železniční křižovatkou. Od roku 1871 tudy vede trať z Pardubic na jih do Havlíčkova Brodu. Druhá trať, která je zaústěna do chrudimského nádraží, spojuje od roku 1899 Heřmanův Městec na západě s Borohrádkem na severovýchodě. Původní budova hlavního nádraží byla postavena v duchu klasického průmyslového stylu 19. století, typického pro rakousko-uherskou železniční architekturu.

Nádražím Železný Brod prochází železniční trať Pardubice–Liberec, která se vine podél řeky Jizery, a současně zde začíná trať Železný Brod–Tanvald, vedoucí údolím řeky Kamenice. Zajímavostí je zhruba tříkilometrový souběh obou tratí od soutoku obou řek. Nádraží bylo otevřeno 1. prosince 1858. Rozšíření se stanice dočkala v roce 1875, kdy odtud začaly vyjíždět vlaky po nově dokončené trati do Tanvaldu.

Významný impuls pro rozvoj města znamenala roku 1885 zavedená železnice, která Tišnov spojila s Brnem. O dvacet let později byla postavena navazující lokální trať přes Nedvědice do Žďáru nad Sázavou a v roce 1953 byla dokončena přes Tišnov nová dvojkolejná trať Brno – Havlíčkův Brod.

Na tomto malém nádraží jsou dvě pamětní desky připomínající hrdiny z druhé světové války. Železničáře a účastníka domácího odboje a letce RAF, který padl nad mořem. Cesta do Náměště vede po jednokolejné trati bez trolejového vedení. Nádraží se nachází na kopci nad městem; v údolí pod ním protéká řeka Oslava a na protějším svahu je vidět zámek.

Újezdec u Luhačovic je železniční stanice nacházející se v Uherském Brodě-Újezdci. Původní název je odvozen z doby, kdy byl Újezdec samostatnou obcí (do roku 1976); nyní je Újezdec částí města Uherský Brod. Stanice leží na Vlárské dráze, v jízdním řádu je uvedena na trati 341 Staré Město u Uh. Hradiště – Vlárský průsmyk a je přestupní stanicí na trať do Luhačovic.

Původní nádraží Bakov nad Jizerou se nacházelo severněji. Když však byla roku 1867 do stávající tratě zaústěna také Česká severní dráha (BNB), bylo nutné v místě styku obou tratí vybudovat nové, větší nádraží, včetně zázemí pro zbrojení lokomotiv. Dvoupodlažní výpravní budova měla prvky romantické architektury podle plánů inženýra Josefa Pavlovského. V 50. letech minulého století byla postavena boční přístavba (zřejmě již zrušená hospoda) a později byla budova zvýšena o podkrovní byty. Zajímavostí nádraží je na protější straně kolejiště odkryté geologické vrstvy, které ukazují krásné vrstvení sedimentů nad sebou.

Oblast dnešního autobusového nádraží a jeho okolí byla před válkou průmyslovou zónou s hustou sítí železničních tratí, vleček a spojek, a jako taková představovala důležitý železniční dopravní uzel. Právě proto se v květnu 1945 oblast Florence a Karlína stala jedním z dějišť bojů Pražského povstání. Železniční zařízení i přilehlé komunikace měly strategický význam pro obě strany konfliktu, což vedlo k přestřelkám i ke stavbě barikád.

Když roku 1899 byla do Moravan dovedena trať Místní dráhy Chrudimsko-holické, spojující Chrudim přes Moravany s Holicemi a Borohrádkem, vznikl z Moravan železniční uzel. Zřejmě někdy v této době zde vznikla i železniční lávka nad kolejištěm, která sehrála tragickou úlohu v závěru druhé světové války. Lávka dlouhá léta sloužila k tomu, aby se cestující mohli bezpečně dostávat z jedné strany nádraží, kde stojí vlaky na Chrudim, přes koleje hlavní tratě z Olomouce do Prahy na druhou stranu, odkud jezdí vlaky do Holic a Borohrádku.

Nádraží v České Skalici se stalo součástí jedné z největších bitev na českém území. Bitva u České Skalice (28. června 1866) patří k nejdramatičtějším střetům prusko-rakouské války roku 1866. Odehrála se 28. června, tedy den po bitvě u Náchoda. Pruské jednotky pokračovaly ve svém postupu směrem k České Skalici, zatímco rakouské jednotky císařské armády zaujaly nevýhodné postavení s rozvodněnou řekou Úpou v zádech (!). My jsme ale na nádraží v České skalici zavítali kvůli pamětní desce na oběť 2. světové války.

Velké Meziříčí je železniční stanice ve jihozápadní části města Velké Meziříčí v okrese Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina nedaleko říčky Balinky. Leží na jednokolejné neelektrizované trati Křižanov–Studenec.

Studenec je železniční stanice v okrese Třebíč, vzdálené přibližně dva kilometry severně od obce Studenec v Kraji Vysočina nedaleko Okareckého potoka. Leží na jednokolejných neelektrifikovaných tratích Brno–Jihlava a Křižanov–Studenec.

Na nádražní budově v Kroměříži je umístěna pamětní deska obětem nacistické okupace z řad železničních zaměstnanců. Tato deska připomíná tři zaměstnance dráhy, kteří padli či byli zavražděni během války (popraven či vězněním), a čtvrtého, který padl během osvobozovacích bojů.

Nádraží v Bělé pod Bezdězem leží na trati z Kolína do Rumburku a propojuje střední Čechy se severem republiky. Podobně jako na jiných místech i zdejší nádraží leží na okraji města, kde rozvětvené kolejiště a navazující železniční vlečky kdysi sloužily okolním továrnám a průmyslu. Dnes je nádraží v Bělé pod Bezdězem ve velmi špatném stavu.

První vlak přijel do tehdejšího Německého Brodu (dnešní Havlíčkův Brod) 22. prosince 1870, a to z Kolína. Od té doby vede přes Brod významná železniční spojnice, která propojila Čechy s Moravou, a současně tento okamžik znamenal zásadní rozvoj města. Tehdy se město jmenovalo Německý Brod (název se změnil až po roce 1945). Postupně se napojily další tratě, např. směrem na Hlinsko a dál na Pardubice, či na Humpolec.

Brněnské Dolní nádraží, označované podle svého původu dle trati jako rosické nádraží, je v provozu od 2. ledna 1856. Původně šlo o koncovou stanici Brněnsko-rosické dráhy, která dopravovala do Brna uhlí z dolů. V areálu dolního nádraží jsou dvě pamětní desky. Tato druhá připomíná padlé železničáře z dubna 1945.

Železniční stanice ve Veselí nad Moravou leží na trati spojující Brno, Uherské Hradiště a Slovensko - odbočuje zde trať na Nové Mesto nad Váhom. Stanice sloužila zemědělské i průmyslové dopravě a význam měla také pro přepravu lignitu, který se v regionu dříve těžil. Díky poloze blízko hranic získalo nádraží strategický význam během druhé světové války a kvůli svému významu se stala cílem odboje i spojeneckých náletů na konci války. V regionu rovněž působily odbojové skupiny napojené na železničáře, kteří se podíleli na sabotážích a předávání informací.

Brněnské Dolní nádraží, označované podle svého původu dle trati jako rosické nádraží, je v provozu od 2. ledna 1856 jako druhé nádraží v Brně. Šlo o koncovou stanici Brněnsko-rosické dráhy, která dopravovala do Brna uhlí z nedalekých dolů. Nádraží původně sloužilo i pro osobní dopravu.

Pamětní deska na seřaďovacím nádraží v Brně-Maloměřicích byla původně umístěna na starém nádraží v Brně-Židenicích. Staré židenické nádraží vzniklo v první polovině 19. století v souvislosti s budováním tratě z Brna směrem na Vyškov a dále na Přerov. Židenice byly v té době ještě samostatnou obcí (k Brnu byly připojeny až v roce 1919).

Nádraží v Týništi nad Orlicí patří mezi zajímavé železniční stanice v Česku, protože vzniklo jako tzv. „dvounádraží“ – tedy dvě samostatné stanice dvou konkurenčních železničních společností. První vlak přijel do Týniště 14. ledna 1874 na trati z Hradce Králové do Lichkova, budované Rakouskou severozápadní dráhou (ÖNWB). Už následující rok, 1875, však dorazila druhá trať (Choceň – Broumov) od konkurenční společnosti StEG.

Historická budova smiřického nádraží z r. 1863 vděčí za svůj vzhled libereckému průmyslníku a podnikateli Johannu Liebiegovi (1802–70), který se stal r. 1863 majitelem smiřického panství. Tuto originální stavbu nechal postavit ve stylu loveckého zámečku, díky čemuž se stala naprostým unikátem mezi nádražními budovami.